Kozlík lékařský

Latinský název Valeriana officinalis Lidově zvaný baldrián, kočičí kořen.

Kozlík lékařský je vytrvalá bylina 0,5-1,5m vysoká. Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule, vyskytuje se od nížin do hor na vlhkých půdách, v příkopech, na prameništích, v záplavových lužních lesích, ve vlhkých křovinách s porosty olší a vrb a kolem vodních toků

Použití: - má uklidňující účinek zejména při srdečních neurózách (úzkost, bušení srdce) - při nervovém vyčerpání, nespavosti způsobené přepracováním - při migrénách - žaludečních neurózách, tiší bolesti, uvolňuje křeče - má příznivý vliv na poruchy štítné žlázy. Při vnitřním užívání drogy je třeba respektovat skutečnost, že malé dávky mají povzbuzující účinek na centrální nervovou soustavu

Kozlík je znám jako tradiční léčivá bylina již od starověku. Římský polyhistor Plinius Starší nazýval kozlík nardus gallica, což se dá volně přeložit jako vonná bylina rostoucí na severu římské říše. Mimo jiné se používal i jako ochranný prostředek proti očarování. V lidové pověře měl kozlík schopnost odolávat úkladům všech nečistých sil. Čarodějnice prý nesnášeli jeho pronikavou vůni a vždy se mu raději vyhnuly. Svazeček kozlíku zavěšený nad dveřmi a se dával sám do pohybu, překročila-li práh osoba nehodná. Kozlík v loži rodičky zaháněl zlé duchy, kteří mohli ublížit novorozeněti. Oddenek kozlíku roztlučený na prach a podaný v číši vína získával lásku osoby, která ji vypila. Hodil-li karbaník při hře pod stůl kozlíkový kořen zabalený v šátku, padala mu příznivá karta a měl zajištěnou výhru. Kozlík se dával také do pití kravám po otelení, aby na ně neměly čarodějnice zlé moci.

Účinné látky: Nejvýznamnější účinnou látkou jsou silice obsahují řadu účinných složek, dále to jsou alkaloidy, třísloviny a valepotriáty. Specifický účinek drogy závisí na vzájemném spolupůsobení všech složek, které obsahuje.

Dávkování: 1 kávová lžička na šálek nálevu, pijí se 2-3 šálky denně