Stevia cukrová (sladká)

V původní domovině sladké rostliny stévii (Paraguay, Brazílie a Amanbayská hornatina) domorodci přisuzovali hojící účinky.  Daří se jí dobře v nadmořské výšce od 200 do 600 m.

Často roste na velmi vlhké, dokonce bahnité půdě. Je náročná na světlo a stabilnější teplotu.

Stévie vůbec není bylinou neznámou. Odborníci z oborů pěstitelství, lékařství, farmacie, dietologové, výrobci zdravé výživy, potravináři i její odpůrci o  ní dobře vědí.  Ale jejímu masovému a celosvětovému  používání, jako sladidla brání obchodní zájmy výrobců umělých sladidel  a  sacharózy. Stále se jim daří ovlivňovat potravinové a zemědělské komise v mnoha rozhodujících zemích na úkor zdraví nás, lidí.  V USA je teprve od roku 1995 stévie povolena, ale jen jako potravinový doplněk, díky vlivu výrobců aspartamu, přes FDA.  Stejné je to i v Evropě, kde zákaz používání stévie pod tlakem chemických koncernů prosazuje potravinová komise EU, zatímco potravinové a zemědělské komise některých členských zemí, by ji bez problému povolily. Jsou však vázány jednotnými postupy závaznými pro všechny členské země EU.  Doba, kdy se dočkáme vítězství zdravého rozumu snad jednou opravdu přijde.

Lidově bývá stevia nazývaná sladká tráva, sladký keřík či medové lístky. O této  rostlině se poslední dobou dost mluví, jelikož její využití je všestranné.

Ve své nati obsahuje komplex sladivých látek - steviosid, rebaudiosid A, C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. V zahraničí se prodává pod anglickým názvem jako Sugar Baby.

Američtí indiání poznali i příznivý vliv na lidský organismus. Mnohem později vědci zjistili vilv extraktu stévie na kazivost zubú.  Z toho vyplývá, že extrakty stévie mohou omezit řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry a proto se extrakty ze stévie používají do zubních past a ústních vod.